O téhle knze bylo už napsáno tolik a v nejrůznějších jazycích, že by to vydalo na dva svazky. Každé další slovo je zbytečné. Já jsem knihu zhltla a každému doporučovala. Můj přítel se mne s údivem ptal, co je proboha na té knize tak zázračného?
Co mne tak fascinovalo? Překvapil mne především přístup Tomáše Sedláčka k danému tématu. Šel na všechno jinak. Hned od prvních řádků nasadil velmi lidský tón. Odpustil si jakoukoliv vědeckou hatlamatilku, žádné teoretizování, jednoduše jen vyprávěl, jakoby seděl u kafe a vysvětloval, jak to na tom světě chodí. Nedělá z ničeho vědu, nestraší, prostě vypravuje. Tato inteligentní, průzračná jednoduchost a lehkost, se kterou Sedláček sveho čtenaře provádí nepřehledným pralesem ekonomických zákonitostí a dění, mne hmed překvapila a zaujala. Tahle kniha ‚se čte‘, normálně a plynně, nikdo se nemusí probíjet houštinami komplikovaných souvětí, nesténá pod záplavou neznámých jmen, aby to nakonec, uondán, vzdal. Kolikrát jsem už – frustrovaná – odložila nějakou vědeckou publikaci, marné snažení a připadala si jako ignorant.
Musím podotknout, že žiji v Německu, v „zemi filosofů“, kde každá diskuze vás zavede do výšin abstraktního argumentování, kde to normální smrtelník, jako jsem já, musí vzdát. V této zemi patří k základním pravidlům vědeckých i pseudovědeckých publikací, že pokud je článek nebo vědecká kniha normálním smrtelníkům srozumitelná, pak nemůže být vědecká, něco s ní není v pořadku. Po těchto zkušenostech je kniha Tomáše Sedláčka pro mne pozitivně šokující zážitek. Autor zřejmě porušil všechna pravidla vědeckého publikování, a tak se na něho snesla i mnohá odsuzující kritika. Kniha byla zkoumána velmi bedlivě. Odborníci byli nejistí, něco jim tam neštimovalo, ale jak to chytit. Prostě celá kniha se vymyká běžnému standartu vědeckých publikací. Nebyla to ani vědecká publikace v běžném slova smyslu, ani se nedala pohrdavě označit jako populární. Nakonec se Sedláčkovi vytkla jen neúplnost a zjednodušování argumentů. I tohle vyznělo jaksi rozpačitě. Celá věc se objasnila na knižním veletrhu ve Frankfurtu, kde Tomaš Sedláček dostal nejvyšší ocenění za ekonomickou publikaci. Pak nastalo mlčení, aspň v Německu. Škoda, tahle kniha by zasloužila daleko více popularity. Mezi svými přateli jsem vzbudila rozpaky, když jsem já – humanitně studovaná – tak vášnivě propagovala knihu o ekonomii. Chápu to. Stačí otevřít noviny. Většina z nás moc dobře zná ty koplikované a nesrozumitelné články v hospodářské části, kterou proto normální smrtelník raději opomíjí. Člověku už po prvních řadcích začnou trnout zuby. Nikdo si neumí představit, že by mohl se zajmem a radostí číst nějakou ‚vědeckou‘ knihu o ekonomii. Uff, to může být jen dřina. A jde to i jinak! Tomáš Sedláčkek nám suše abstraktní dějiny ekonomie prezentoval jako komplexní lidskou tragikomedii. Patří mu moje obrovské díky.
Pan Jan Bartoň napsal ve své recenzi na internetu (Neviditelný pes), že jemu, jakožto odchovanci marxistické teorie, chybí aspoń zmínka o Marxovi. I já jsem odchovanec povinného marxismu na uni. I ten ‚vědecký‘ komunismus jsem absolvovala a celkem bez úhony, protože jsem měla štěstí, že můj docent byl zesnulý Jaroslav Šabata. Jeho seminář byl opravdu seminář, tudíž jsme směli i otevřít pusu a ne jen psát a biflovat. Byl to tehdy pro mne úplně nový zážitek. I jemu moje pozdní díky. Já jsem také očekávala aspoň zmínku o Marxově teorii ekonomických krizí. Zřejmě nebyla tak závažná, jak nám to vtloukali do hlavy.
