Neúnavní profesionální bojovníci za ‚své‘ Palestince a proti izraelským imperialistům to momentálně nemají lehké. Na Blízkém Východě se politická situace proklatě změnila a na nic už není spoleh. Začalo to arabelií, masovými vzpourami v arabských zemích. Vzbouřenci, na rozdíl od Palestinců, nečekali na dobře míněné rady a pomoc ‚zkušených‘ znalců z Německa a odjinud, nepotřebovali žádné ‚palestinské komitéty‘, dali se prostě svou cestou.
Spontánnost arabských bouří všechny převezla. Četné skupiny různých aktivistů a sympatizantů, kteří se neustále, aspoň teoreticky, míchají do palestinsko-izraelského chaosu, se tentokrát drží stranou. Dobře vědí, že tyhle arabelie nejsou žádný špás. Tam se střílí a jde do tuhého, tam si nikdo nemůže hrát na hrdinu. Lépe se porvat s izraelskými vojáky na lodi před Gazou, než se nechat zastřelit Assadeovými soldateskami. A potom, tihle Arabové v Egyptě, Tunisu a Lybii nevedou žádný ‚osvobozenecký‘ boj proti nějakému apartheidu, a už vůbec ne proti Židům – což je vždy vděčné téma – ale proti vlastním vládám, což se tak dobře neprodává. Takže žádné demos, žádné pochody ulicemi s protiizraelskými, pardon, v tomto případě protisyrskými, hesly – žádné podpůrné výbory a diskuze.
Ještě něco ruší těmhle profesionálním osvoboditelům jejich kruhy. Izraelští okupanti se vůbec nechovají, jak se patří, a místo, aby utlačovali svoje Araby, společně s nimi demonstrují – k nevíře – proti vlastní vládě. V Jeruzalémě a v Tel Avivu vyšli ‚imperialističtí‘ utlačovatelé do ulic a žádají sociální spravedlnost, pro Židy i Araby. Rebelují proti spekulantům, žádají školky, levné byty, lepší nemocnice, více lékařů. Pro všechny.
„Nikdo nemůže vědět, kam to povede, jen jedno je jasné: žádný politik nemůže tento vývoj přehlédnout“, míní novinář David Broza. Nemůže, protože nespokojeni jsou v Izraeli všichni, nejen studenti a inteligence. Všichni mají všeho až po krk. Věčné bojůvky s Palestinci, nesmyslné vojenské i finanční podporování osad na Západním břehu, nevyřešitelné žvanění o míru.
„Chceme změnu“ stojí psáno na mnoha transparentech. Tihle mladí nezažili žádnou válku a nikdy se necítili ‚opravdu‘ ohroženi. Jak se zdálo, byli spokojeni, spokojeni se svým smartphonem a poflakováním v Indii. Teď překvapili.
„Divím se, co tihle mladí dokázali. Tady jde o něco víc, než jen o internet a iPhone“, věří David Broza. Tady jde o budoucnost jejich země a, i když to na první pohled tak nevypadá, jde jim také o mír.
Co ta rebelie u arabských sousedů? V Izraeli panuje spíše nejistota. Dějiny je naučily opatrnosti. Nakonec to vždycky odnesli Židé. Prozatím jsou v čele arabských demonstrantů znovu extrémní islámské skupiny.
A dějiny nás také poučily, že náboženská zaslepenost udusí každou změnu. Mezi arabskými rebely se neozval ani jediný hlas, který by ozřejmil, jak je nutné zrenovovat dnešní islám, a už vůbec žádný, který by se odvážil pojmenovat hlavní důvody celé sociální mizerie v muslimských zemích. Ti, kteří se o to kdy pokusili, museli zemřít nebo žijí v exilu. Momentálně se revoluce odložila – slaví se ramadán, všichni společně, ti nahoře i ti dole.
