Reklama
 
Blog | Hana Deutschmann

Evropa bez hranic! Rovnoprávnost?

S tímto heslem nastoupili Češi do čela Evropské unie. Hned od počátku neměli moc požehnání, zbytek Evropy jim moc nedůvěřoval. A  mnohý český politik nedůvěřoval "těm" Velkým, čímž většina národa mínila naše odvěké sousedy - Němce. Přišlo to jinak.

"Jsou nevypočitatelní", psaly mezi jinými francouzské noviny "Le Figaro", "v čele se svým cholerickým, podivínským prezidentem," zatrpklým odpůrcem evropské jednoty. Mnozí dopisovatelé připisovali českému vedení dokonce jakési historicky podmíněné resentments proti Němcům.

47% Čechů se k EU staví pozitivně, ale zřejmě jim to nikdo moc nevěří. "Po vstupu České republiky do EU mluví o ní najednou všichni jako o nějaké daleké zemi, o které se toho moc neví." 

"Čeští diplomaté mají co dělat, aby tuto představu o tvrdohlavém, odmítavém nárůdku napravili," čteme v seriozních německých novinách Sueddeutsche Zeitung.

Reklama

Václav Klaus – s ním jistě i mnoho dalších- se považuje nejprve za Čecha, pak přijde Slovan a až na posledním místě ten čerstvě upečený Evropan. A pro všechny nejdůležitější je státní svéprávnost.

"Ke své politické třídě mají Češi spíše chladný vztah…Jinak je to s jejich státem. Ke svému státu mají tak vroucí vztah, jaký neexistuje v žádné jiné evropské zemi." Tolik jeden německý novinář.

Strach o státní samostatnost a určitá skepse, co se týče postavení a role této malé země v EU, je v určitém směru oprávněna. Tyto obavy byly vždycky namířeny proti přesilným germánským sousedům. Ale úder přišel z docela jiné strany. Od Francouzů.

"Zvláště se těším na své setkání se svým přítelem Nicolasem", nemohl se v Berlíně dočkat Mirek Topolánek. A přítel Sarkozy ostentativně přehlédl jeho napřaženou ruku. Co se děje? Auta, krize, subvence.

Evropské hospodářství mělo růst bez hranic a zábran. Tak jsme si to představovali. A když se nám najednou celá ekonomika začíná "scvrkávat", je jasné, že se každý snaží zachránit především sám sebe. Najednou se ukáže, že nás toho nepojilo zase tak mnoho.

Sarkozy odmítl podporovat marodící francouzské automobilky, "aby tyhle potom vyráběly v Česku", a vyzval – velmi neunijně – Francouze, aby nekupovali žádná, ani francouzská, auta, která jsou vyráběna v Česku.

Také o českém EU-vedení se francouzský prezident vyjádřil velmi urážlivě a vyvedl i spíše rezervovaného Topolánka tak z míry, že tento potřeboval půl hodiny, aby neférové nájezdy Francouzů spolkl. Už mu nestačila angličtina, párkrát skouzl do češtiny.

"Teď při hospodářské krizi se najednou vynořují problémy, o kterých jsme si v EU mysleli, že už dávno patří do minulého století."

Postoj francouzské vlády dobře vystihla televizní comedy "Les Guignols". "Jejich" Sarkozy se brání:

"Nenecháme se přece komandovat od nějakých Čečénů…ahh, od Čechů, nojo, samí cikáni. Češi se špatně oblékají, jezdí v bryčkách a pojídají kukuřici."

Takže tahle rovnoprávnost existuje hlavně na papíře, do evropských mozků se ještě nedostala. A kdo  okamžitě podpořil české politiky – Němci, Angela Merkel. A to také ještě do mnohé české hlavy nedošlo.