Německo se nedočká klidu. Po turbulencích s přívalem migrantů a bouřlivé diskuzi o politice kancléřky Angely Merkel je tu další háklivé téma, které zase zavalilo všechna média a zatlačilo do pozadí daleko akutnější problémy, jako momentální debata o reformě důchodů. Znovu se tu objevil staronový problém – jak je to vlastně s tím islámem v Německu. Tentokrát je diskuze namířená hlavně proti nové, nepohodlné, pravicově orientované straně, AfD, Alternativa pro Německo, která při posledních zemských volbách ve třech klíčových zemích neočekávaně prorazila do parlamentů. Tahle strana je mezitím proslulá dosti jasnými, ale často nevhodnými a nediferencovanými politickými výroky. A tak i tentokrát – islám nepatří k Německu – „islám je vlastně politická ideologie, která se nedá sloučit s německou ústavou“, prohlásil bez výhrad jeden z vůdčích funkcionářů této strany. Reakce politiků a německých médií se dala předvídat. Po ohromující porážce těch dvou tradičních lidových stran, křesťanské CDU a sociálních demokratůn, dokazatelně také ‚vinou‘ této nové ‚populistické a nebezpečné‘ partaje a nyní ukázala svoji pravou tvář – skrytí fašisté a rasisté. A sneslo se úplné hromobití.
Výroky AfD k tématu islám jsou ospuzující, AfD je hanba pro Německo, (hmm, hanba asi pětině občanů?),
většina muslimů vyznává svoje náboženství v rámci ústavy (Merkel)
die AfD se radikalizuje (CDU),
V Německu se pravidelné diskutuje o nějakém chimerickém islámu, snad islámu budoucnosti, mluví se o nějakém vytouženém evropském islámu. Jakýkoliv kritický postoj k islámu je ihned oštemlován jako „striktní anti-isllám-kurs“ a ihned se objeví podezření, že porušuje zákonně zaručenou svobodu náboženství „kdo ji zpochybňuje, stojí již mimo právní řád“, jak varuje jedna vedouci politička Zelených. A tak se mnozí ‚kritikové‘ poměrů v islámských obcích , hlavně odvážné muslimské ženy, které riskovaly i své života, odmlčeli.
A opět se vynořila v německé politice tak osvědčená metoda, jak upokojit veřejnost, aby se vlk nažral, ale koza zůstala celá, všechno, všechny rozpory a nesrovnalosti, které by rozhoupaly vytouženou a pracně vydobitou multi-kulti harmonii, tak se pigluje a obrušuje, až je všechno hlaďounké a nikoho a nic nepochroumá. Nejleší přiklad jsem byla před dvěma dny jedna populární talkshow, kde pozvaná zástupkyně islámu tvrdila, že šarija, islámský zákoník, je v mnohém mírnější a lidštější než německá ústava.
A nikdo jí neodporoval. Nikdo se neodvážil poukázat na postavení ženy, svoboda slova, vraždy jménem zákona, nikdo nepoukázal na poliltickou situaci v islámských zemích, zemích.
Tahle debat vlastně svědčí jen s jen o bezradnosti německých politiků a ideologů, jak se vyrovnat s realitou, jak vyřadit brutální muslimské atentáty a vraždy z idelogie tohoto ‚chimerického‘ islámu, jak věrohodně vyčlenit ten momentální politický islám. a nesmí se zapomenout, že je to pro ty poražené lidové partaje opět příležitost, jak ulovit pár muslimských voličů.
Myslím si, že zde v této zemi nikdo nezpochybňuje, že muslimští občané patří do Německa stejně jako já nebo jiní přivandrovalí. O tohle vůbec nejde. Novinář Reinhold Mueller správně píše:
„Správně-u nás žijí již miliony muslimů…tito lidé musí cítit, že je podporujeme v jejich víře a v jejich boji proti fundamentalismu….ale ta mezitim kanonická věta jednoho špičkového potika – islám patří k Německu – je spíše zbožné přání než historická zkušenost. Zde se musí zdůraznit – i když už mnozí ‚křesťanští politikové se to neodvažují vyslovit – Německo a Evropa jsou ještě stále křesťanské.
Ale proč se islám všeobecné považuje za nebezpečný, proč ten strach z islámu?, ptá se novinář Dieter Fuchs a hned se pokouší odpovědět.
