První demonstrace proti současné integrační politice byly v Drážďanech a zorganizovalo je seskupení ‚Evropští patrioti proti islamizaci Okcidentu‘. Demonstrovalo se proti přistěhovalectví bez podmínek a výběru, proti politice bez nás o nás, ale také proti všem státním institucím jako takovým. Nespokojenost je všudypřítomná. Z Drážďan se hnutí šířilo a šíří do dalších měst, dnes i do západní části země. Vláda a partaje jsou v rozpacích. Jak tomu mají rozumět, jak to posoudit, kdo to organizuje. Hledají se viníci, kdo a jací fašouni stojí za těmito protesty. Takovou rebelii žádný politik od svých jinak poslušných oveček nečekal. Nejprve se to odbylo osvědčeným a vyzkoušeným obuškem – za tím vším stojí neonacisté, což do určité míry take štimovalo.
„Nacisté v bílých límečcích, hanba pro Německo, zmanipulovaní maloměšťáci, zapšouklí patrioti a šovinisti!“ Tak a podobně, podle dlouholetého rituálu nadávají a soptí hlavně tzv. levé strany, SPD a Die Linke. Credo – všichni nespokojenci patří jen a jen k fašistoidní pravičácké scéně a ti ostatní jsou, podle jejich mínění, jen a jen zmanipulovaní hlupáčci, ketři se nechají ovládat a v jádru nevi, co činí.Také média se nejprve vrhla na hlavní nepřátele, neonacisty, kteří se pochopitelně i ve všech těchto demo snaži hřát svoji polívčičku. (Absurdní je, že právě tohle nacistické podhoubí se vždy velmi dobře shodlo s islámskými fundamentalisty, kdykoliv šlo o akce proti Židům a Izraeli.)
CDU, křešťanští demokraté, na to šli opatrněji a pomaleji. Když se uklidnilo první zděšení, podívali se politici na tyhle demos blíže a museli zjistit, že vedle oholenýcn hlav pochodují také normální občané. Většina z nich se nechtěla s novináři bavit, mnohé jistě deprimovaly ty oholené hlavy v jejich řadách, a obavy, že mnohý pilný novinář stejně jejich výpověď politicky korektně učeše.
Frankfurte Allgemeine Zeitung byly mezi prvními, kde se objevily differencované reportáže.
„Kdo demonstruje z obavy o budoucnost, není ještě žádný neonacist. ..kdo ale tvrdí, že všichni migranti jsou příživníci a žijí jako králové…ten jen zneužívá strach svých spoluobčanů“.
Demonstranti nejsou hnaní jen nekritickou nevraživostí proti muslimům a islámu, referuje jeden kritický článech v tomto deníku, ale jsou nejistí a vystrašeni, jak to vlastně tihle politici myslí, když tvrdí, islám patří k Německu! Jak? Můžeme vůbec jeho středověké zákony sladit s naší demokracií, aby se náš život úplně nezislamizoval. Kdo nám to zaručí, to je totiž problém.
A proč vyšli lidé do ulic zrovna ve východním Němedku, kde vlastně těch migrantů moc nemají.
FAZ píše:
‚politici už dávno všechna háklivá témata a problémy, jako přistěhovalectví, islám, pořádek a právo ve veřejném životě, oštemplovali jako rasistické a pravičácké, a tím zastrašiil a zablokovali veškerou kritiku a pochybnosti.‘
„..v minulosti se pilně pěstovaly rituály, které veškerá podobná hnutí ihned potlačila…Tyhle rituály, (obvinění z nacismu apod.) na východě ale nikoho nezastrašily.“ A také mohli také sledovat, jak funguje tahle oficiální integrace u západních sousedů. A to je nemuselo moc nadchnout.
V každodenní praxi se totiž migranti integrovali podle pohodlných zásad politické korektnosti, žádné konflikty, naprostá tolerance na poli kulturním a náboženském a soudním, snášenlivost vůči klánovým zvykům, akceptace rodinných soudců a jejich rozhodnutí. Potíže se neřešily, potíže se promlčovaly, kritici se kárali, vše na účet muslimských žen a mladých.
Tyto problémy však nezasahují přímo do německého veřejného života, lidi moc nezajímá, jestli muslim svou ženu a děti mlátí, žádného Němce by nenapadlo, aby demonstroval za práva muslimských žen nebo za lepší kontrolu školní docházky muslimských dětí, to se přenechává odborným silám.
Problémy jsou jiného rázu. Již delší dobu se může pozorovat, jak se německé instituce a úřady, kulturní i politické, snaží přizpůsobit svoje fungování islámským zákazům a předpisům, které jsou s naší kulturou neslučitelné. Tato zastrašená až podlézavá tolerance vůči archaickým islámským zvyklostem a choulostivostem, strach, aby je někdo neobvinil z rasismu, nebo – ó hrůza – z netolerance, je nebezpečná a šokující. Mezitím se přidal jistě také strach z muslimských fundamentalistů, jak ukázaly některé případy v minulosti. .
Jenom pár příkladů z posledních 3-4 let.
Ve Frankfurtu přepadli muslimští mladíci jednu výstavu a násilím odcizili vystavený exemplář koránu, prý tímhle znesvěcený. Vedení se toto přepadení snažilo ututlat, žádné rozhořčení, spíše postrašené ticho. Později prý byl jeden dopaden. Nevím.
Opera ve Frankfurtu stáhla ze svého repertoáru jednu Mozartovu operu, údajně nebezpečí urážky muslimské cti.
Nedaleko Stuttgartu rezervovaly ve veřejném koupališti jeden den pro muslimské ženy, tzn. pro veřejnost zavřeno, všechna okna zastřena, aby se ženy nemusely emanzipovat. To je tolerance!
V mohých školkách v Bad.-Wuertt. se neslaví Mikuláš z ohledu na ubohé muslimské děti, které by se takhle mohly nakazit pohanstvím.
Děti už nemají lampionový průvod ke cti sv. Martina, ale neutrální procházku s lampiony. A církev mlčí.
Frankfurtské letiště má místo vánočních trhů zimní trhy.
Ve Wuppertalu se objevili jednoho dne muslimští mladíci v policejní žluti s nápisem šaríja a kontrolovali morálku jejich čtvrti. Německá policie to zatrhla, ale že se to odvážili, mluví samo za sebe.
V Konstanci, město, kde upálili Husa, vtrhli občané tureckého původu, s německým pasem, i bez, do divadla, ohrožovali personál a vyžadovali stažení divadelní hry o genocidě Arménů za Osmánů 1914-15, a jen dík neústupnosti a občanské statečnosti režiséra, přes výhružné dopisy, byla hra přece jen uvedena.
Dalo by se pokračovat. Tyto každodenní náznaky tzv. tolerance mne děsí a přivádí k zuřivosti ne pouze mne. A je jistě dost německé, že německá veřejnost všechny tyhle zásahy nejprve spolkla bez mrknutí, a teď najednou, téměř bez viditelného důvodu, jak se říká, vylívají dítě i s vaničkou. Teď se už na ulicích stále častěji objevují totálně zahajené ženy a politici k mé hrůze zase už zase jen diskutují.
Frankfurte Allgemeine Zeitung otiskl článek na obranu uměleckých děl, která zobrazují lidské tělo. To mne rovněž polekalo, proč se to musí obhajovat?
Takže demonstrace mne v určitém smyslu neudivují, myslím, že lidé mají opravdu určité nejasné obavy, co dál, kam až půjde tahle pohodlná lhostejná tolerance, která neprospívá ani naší kultuře, ani nepomáhá migrantům.
Ale problém nejsou migranti, ale oficiální politika, která je nemístně problematizuje a nedokáže jasně a neomylně prosadit zásady západní demokracie.
Demonstranti by měli svoji zlost zaměřit proti netolerantní tolerancí posedlé levičáky a jiné spasitele, jasně se distancovat od podezření, že demonstrují proti těm nejslabším, proti uválečným uprchlíkům a jiným, kteří chtějí jen budoucnost. Tyhle demonstrace musí mít jasný cíl, nedáme si oklešťovat naši naši demokracii, naši kulturu, kdo chce s námi žít, musí nás akceptovat a ne opačně.
