Reklama
 
Blog | Hana Deutschmann

Návrat doby kamenné? Potřebuje Německo šariju?

Ano, tvrdí ministr spravedlnosti spolkové země Rheinland-Pfalz Jochen Hartloff. Šarija -muslimské tradiční zákonodárství- by podle něho zjednodušila komplikované demokratické zákony v Německu. Jeho 'návrh' svědčí o nehorázné nevědomosti. Jochen Hartloff, sociální demokrat a jinak nenápadný patron, je zřejmě fascinován, jak rigorózně a bez debat se dá podle islámských tradic zatočit s neposlušnými ženskými. Tak by se mohly krotit příliš emanzipované soudružky.

V Německu máme federalismus, což pochopitelně dává mnohým provinčním politikům pocit neúměrné politické důležitosti. Náš svět se globalizuje, a tak ministr spravedlnosti v městysi Mainz rozhodl, že je nejvyšší čas, aby se zglobalizovalo i německé právnictví. Šarija – to je ono, muslimské zákony, míní pan ministr, obohatí a zjednoduší komplikované demokratické zákonodárství. Také integrace těch ubohých muslimů se usnadní, když se jim vyjde trošku vstříc.  Soudy budou mít méně problémů. Hlavně středověké muslimské civilní právo, mínil soudruh ministr, nabízí rychlé a účinné rozsudky.

Hartloff je sociální demokrat a jeho partaj ho podpruje. Soudruhům, (stále se ještě takhle titulují), zřejmě není zcela jasné, že civilní právo v šariji řeší hlavně rodinné a dědičné problémy a to jsou problémy, které se většinou týkají žen. Muslimské zákony rozhodují bez výjimky  v jejich neprospěch. Rozsudky jsou bleskové a jednoduché. Veřejné bičování nebo kamenování a nebo – neveřejné smrtelné potrestání. Jistě i mnohý nemuslimský manžel i bez šarije vládne svým ženským tvrdou rukou, ale s šarijí by to měl na papíře. To by přibylo konvertitů! Moderní zákony na tyto prastaré výchovné prostředky jaksi pozapomněly.  

Reakce ostatních německých politiků byly absoutně jednoznačné – všichni byli rozhořčeni a jednohlasně se od podobných politických novot distancovali.  

Reklama

Panu ministrovi zřejmě také ušlo, že v uzavřených kurdských a palestinských ghetech nečekali na nějaké ministerské povolení, jejich tradiční islámské soudnictví, šarija, běží už dávno na plné obrátky a funguje, o čemž svědčí, mimo jiné, ženské domy, plné pronásledovaných muslimských žen a stále nové exekuce hříšných manželek a neposlušných dcer v muslimských rodinách.  Rodinné klány řeší svoje rozepře i v exilu tradičně před laickým soudcem z vlastních řad. Tito tzv. smírčí soudci jsou podle německého práva naprosto nelegální, což každý ví, ale nikoho to nezajímá. Německé zákony nejsou pro konzervativní muslimy směrodatné. Když o mnoho později dojde k oficiálnímu procesu, jestli vůbec k němu dojde, všechno je už paletti, všichni mlčí, nikdo nic neviděl a neslyšel. Rozsudek už byl dávno vynesen. V nejlepším případě nevěrná manželka zmizí, dcera odjede ‚na návštěvu‘ do Turecka, když potřeba, dostane nejmladší nedorostlý syn pistoli do ruky.

Ministra vzali za slovo také někteří blogeři a spřádali jeho návrh dále. V jádru – píše jeden ironicky –  jediný rozdíl mezi šárijou a demokratickými zákony  je naše nepopiratelná rovnoprávnost žen. Žádný řádný muslim nedokáže pochopit, že je žena stejně dělaná jako muž. 
Tady by pomohla historická flexibilita. Jestli se  vrátíme k německým zákonům z padesátých let, zjistíme, že tehdejší ne-práva žen mají povážlivě blízko k dnešní šariji. Tam by se opravdu dal udělat pěkný kompromis s muslimskými zvyklostmi. Také v Německu padesátých let mohla žena pracovat jen s povolením manžela a ponižující rozvodová řízení na základě provinění znemožňovaly její finanční nezávislost. Tyhle zákony by se mohly jen maličko aktualizovat – muž by dostal své právo říci – „ty můžeš jít dělat, jen když si navlečeš burku“, a měli bychom zde ‚dobu kamennou‘ v pravém slova smyslu a integrace by jela jak na másle. Otázka je, kdo by koho integroval?

A jak k tomu přijdou chudáci němečtí soudci a jejich beznadějně „zastaralé“ vědomosti? Jak mají rozpoznat, jestli ta hříšnice má dostat jen nářez nebo hned zkamenovat. A co pak, když ji omylem odsoudí ke kamenování, a pak vyjde najevo, že si zasloužila jen bič? Juristický problém! Je možné, juristicky, odsoudit ji posthum k bičování? A který německý justiciár ví, jak má řádný muslimský otec zakročit, když jeho dcera ukazuje fatální náklonnost k džínám a tričku? Nejvyšší čas, aby se soudci začali zabývat nekonečnými možnostmi šarije.

Chiméra? Bohužel, v Německu se vždycky najdou vědátoři, kteří dokážou každou nepředstavitelnou představu spletitou cestou zakroucených právnických a jiných argumentů vědecky podložit. Němčina je na to jak dělaná a filozofů májí také dostatek. Kolínský profesor práva Hilmar Krueger odůvodňuje:

„Jestliže v domovských zemích ústava uznává šáriju jako základ všech práv, může dojít k jejímu uplatnění.“ Takže my, nemuslimské ženy, se můžeme jen modlit, aby tohle ‚globální‘ zákonodárství postihlo jen naše muslimské spoluobčanky.

Zaplať pambů, tímto způsobem se dá argumentovat i jiným směrem. Našli se i takoví. Jedním z nich je novinářk G.P. Hefty ve Frankfurter Allgemeine Zeitung. Velmi fundovaně dokazuje, přes nebezpečí, že ho ‚dobří lidičkové‘ nařknou z politické nekorektnoti, že islámská šarija je již svým vznikem a svou podstatou s demokratickými zákony neslučitelná. Německá ústava a zákonodárství nejsou pokračováním starozákonného Desatera, jsou pouze vedeny v jeho duchu a přizpůsobeny laické společnosti. O nějakém ‚harmonizování‘ s religiózně-fundamentalistickým postojem šarije nemůže být ani řeči.

Naopak, tolerování i jen malé části šarije by velice omezilo svobodu sekulárních muslimů a hlavně žen. Použití šarije při civilních procesech nese sebou řadu nebezpečných problémů. Stát nemá možnost kontrolovat, jakým způsobem se šarija praktikuje.To znamená, že právě v každodenních problémech v rodinách, ve škole, v zaměstnání by státní orgány musely své řádné občany přenechat zvůli cizích náboženských soudců, kteří ve velké většině německý stát neuznávají a pracují proti jakékoliv integraci svých oveček. Dá se předpokládat, že při soudních procesech proti nereligiózním muslimům, (nezapomeňme, že muslimem se v dotyčných zemích stane každý již svým narozením, není úniku), by se jistě každý z nich snažil vyhnout islámským zákonům a hledal pomoc u německých soudů, čímž by vznikla velmi brizantní situace pro německý stát.

Tohle všechno by si měl uvědomit každý politik, než začne koketovat se šarijí. Tihle politrukové, socialista Hartloff není první ani poslední, se vyskytují převážně na levé straně politického spektra. Blaho jejich muslimských voličů jim obzvlášť leží na srdci. Hlavně před volbami. A nezapomenout – jsou vždy mužského rodu.

 

 

 

 


 

 


Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama