Reklama
 
Blog | Hana Deutschmann

Německá byrokracie trestá obět manželského násilí

Utrpení mladé muslimské ženy Aylin K. nebere konce. Není to dlouho, co ve Stuttgartu tato z Turecka "importovaná" nevěsta - veřejně a s velkým sebezapřením - referovala o svém utrpení vedle brutálního manžela. Dlouhých šestnáct let snášela výprasky, znásilnování, rány. Když se to už nedalo vydržet, prolomila všechny bariéry islámské tradice a rozvedla se. Doufala, že je osvobozena, doufala v pomoc demokratického státu. Mýlila se. Dnes musí před soudem žebrat o svoje děti. Nechápe zákony a nařízení, které z ní dělají prosebnici a z jejího muže-vraha opuštěnou chudinku. Nechápe, proč vůbec musí ona, kterou rozvedený manžel těžce pobodal a skoro zavraždil, bojovat o své děti.

Co jsou to za zákony, které sice odsoudí vraha manželky a matky jeho dětí, ale zároven mu ponechají právo o osudu dětí, a tím i o osudu jeho oběti, i nadále rozhodovat..

Rozvedený kurdský manžel napadl svoji bývalou tureckou ženu Aylin na jejím pracovním místě a dvěma noži ji smrtelně pobodal. Při svém zatčení podotkl uspokojeně – ted je vše v pořádku, ted mohu zase klidně spát. Jeho žena přežila jen ovlásek. 250 stehů a nesčíslné jizvy ji nenechají již nikdy klidně spát.

Aylin bojovala měsíce se smrtí, a jak později přiznala, při životě ji držela jen matka a její děti. Během dlouhého pobytu v nemocnici převzal péči o její děti úřad pro péči o mládež a umístil je v dětském domově. Kliniku opustila zcela jiná žena. Těžce znetvořený obličej, psychický šok, strach. Aylin dokázala vše překonat, vyšla na veřejnost, mluvila o svém neštěstí a povzbuzovala svoje spolutrpitelky. Její tragédie z ní udělala politicky aktivní bojovnici. Plánovala nový život, s dětmi, v klidu, bez násilí. Plánovala a doufala. Ale dostihla ji realita německé byrokracie, zaskočily ji, v její situaci nepochopitelné a nedostačující, demokratické zákony. A vše bylo jinak.

Reklama

Mladá matka chtěla pochopitelně, jakmile jí to její stav dovolil, přivést svoje děti opět k sobě domů. Ouha, jenže nepočítala s tím, že se ona a její děti dostaly do kolotoče státní péče a administrativy a zde nefunguje nic podle zdravého selského rozumu. "Normálně" by nikoho nenapadlo, že otec, který sedí ve vězení, odsouzený za pokus o vraždu manželky a matky svých dětí, má ještě právo o dalším životě těchto dětí a jejich matký spolurozhodovat. Také Aylin K. jistě ani ve snu nenapadlo, že podle platných zákonů to není žádná samozdřejmost, aby se děti po jejím uzdravení k ní vrátily. Ona totiž už nebyla právomocná matka, mezitím byly děti pod ochrannou rukou státu, konkrétně úřadu péče o mládež, a to je instituce velmi mocná a neúprosná. A byrokratická. Stát musel "přezkoumat", jestli matka tří dětí je schopna se o své děti postarat.
V tomhle případě se rozjela obvyklá byrokratická mašinerie, která nerozlišuje, proč, z jakých důvodů se děti ocitly v domově, jestli je matka alkoholička, nebo v nemocnici, na to se nikdo neptá, zde rozhodují předpisy, ne lidké uvážení. Papíry nerozlišují.

"Tak jednoduše to nejde", poučil ji příslušný úředník, "My povoláme poradu a dáme tohle téma do programu…Děti jsou u nás v bezpečí. Otec dětí souhlasil, aby zde zůstaly, otec je rovněž pověřený výchovou a musí to také podepsat. Musí s tím souhlasit i on, že vám děti vrátíme."

Mladá žena nechápe vůbec nic: "Vy mne trestáte po druhé. Byla jsem již jednou potrestána, aniž bych věděla proč. Nevím, jaká je moje vina…Musím se pořád bránit."

"Ne", namítá úřední ochránce, " Vaše děti by mohly unést, aby se vám pomstili. Vy nemůžete svoje děti ochránit"…

Kdo by měl děti unést už neupřesnil. Že by to byl právě ten manžel, který svým podpisem dále rozhoduje o osudu svých dětí nebo jeho rodina? Mladou ženu dále poučil:

"To je takový postup. Jsou zde zákony. Já dělám jen svůj job."

Takže ted nešlo o zlomenou ženu a neštastnou matku, člověk A. K. a její tragédie zmizely, zůstal "případ" a příslušné fascikly. Ted zde nešlo o nějaké pocity a citečky, šlo o předpisy, zákony a úřední cesty. Vše musí jít zákonnou cestou. Do vězení byla vraždícímu otci poslána žádost, aby podepsal a schválil, že jeho "zmrtvýchvstalá" bývalá manželka může mít u sebe společné děti. Tento obětavý otecko tloukl vztekle hlavou o zet, že tahle nevěrnice ještě žije. Ale poradili mu, aby podepsal.

"To není žádná třetí osoba, která mi to udělala, je to otec mých dětí. A taková kreatura má i nadále právo do toho mluvit. A já musím o své děti bojovat z nemocnice.

Zoufalá matka byla opět poučena – Německo je demokratický stát, máme zákony. Také on, jako každý jiný, má práva. S tím se nedá nic dělat."

Mladá Turkyně přestává těmto demokratickým zákonům rozumět. Její muž vzkázal z vězení, že, jakmile ho pustí, uřízne jí hlavu. Aylin má strach, s obavami pozoruje, že i ted to úřady neberou vážně.

"Úřad péče o mládež na jedné straně ví, že jsem ohrožená, ale na druhé straně oznámí té kreatuře ve vězení, která mne tak zřídila, že se mně už daří lépe a brzy půjdu domů. Vystavují mne takto velkému riziku."

25. června byl zahájen process proti Mehmetu K.. Žaloba zní – pokus o zabití. Mezitím se Mehmet K. inscenoval jako obět své svobodomyslné ženy. Stal se skoro hrdinou. Lituje se a považuje se za trpělivého manžela, protože
– ona nedělala nic, jak jsem to chtěl já, v Turecku by s ní jinak zatočili!
Také jeho advokát ho považuje za obět. V německé televizi zdůraznil, v jaké prekérní situaci se jeho klient vinou své bývalé ženy ocitl. Svým nehorázným počínáním – rozvodem – ho znemožnila v rodině i mezi kamarády. A není sám, kdo Aylin odsuzuje.

Aylin je zklamaná a nedůvěřuje už nikomu. "Velmi mne zranilo, že jsou to ženy, které jsou toho názoru, že jsem si to zasloužila."

Podle islámských zákonů je tato emancipovaná žena jistě vinna a její osud by byl zpečetěn. Můžeme jen doufat, že soudci v Baden Baden nebudou uplatnovat folkloristický bonus. Že tato obava může být oprávněná nám ukazuje Anglie. V této kolébce evropské demokracie uvažuje nejvyšší soudce o možnosti povolit v určitých situacích pro muslimy zákony šárije. Má na mysli dovolit použít – hlavně v civilních konfliktech – náboženské předpisy, a hned uvádí příklad:
podle této metody by se muslimské ženy mohly jen tehdy po druhé vdát, když by podstoupily, vedle rozvodu podle běžných zákonů, také rozvod podle islámských zákonů.

Kdo už něco slyšel o islámských zákonech musí vědět, že je to perfektní nástroj k absolutnímu ponížování žen. Podle Lorda Phillipa nejsou muslimské ženy zřejmě hodny našich demokratických moderních zákonů. Podle principu – když už je tu trpíme, at zustanou, kam patří. Je to dvojitý rasismus – jednak proti zásadám naší demokracie a hlavně proti ženám. Kdo nám zaručí, že nás tzv. "smlouvy o jiných právních ustanovení" nevrátí k osvědčené křestanské morálce ve středověké verzi.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama