Reklama
 
Blog | Hana Deutschmann

Německé muslimky zvedají hlavy a Německo žasne

Mají muslimové právo kritizovat islám? Ne, nemají, rozhodli v Německu samozvaní strážci islámských hodnot z řad novinářů, historiků a jiných rozumářů a šmahem nařkli čtyři známé kritiky politického islámu z fundamentalismu a nenávisti k islámu. Obvinění, tři muslimky a jeden Žid, se plně hlásí k západní demokracii a otevřeně ji prosazují pro všechny muslimy v zemi. Pro německé integrační politikáře míří trošku vysoko, podle mota - každý kam patří. Diskuze zachvátila mezitím veškerá média a odhalila jiný problém: problém nemají ti 'obžalovaní', problém má německá veřejnost s emancipovanými 'neislámskými muslimkami'. Integrace ano, ale odsud potud.

„Kritici islámu se stali fundamentalisty a ohánějí se západními hodnotami, jako islamisté svými svatými zákony“, prohlašuje v Sueddeutsche Zeitung fejetonista Thomas Steinfeld, „kdo kritizuje netoleranci, stává se sám netolerantní“, tvrdí dále tento vážený novinář.

Ředitel Výzkumného centra pro antisemitismus, Wolfgang Benz, jde ještě dál. Pro něj je kritika islámu v dnešním století tím, čím byl antisemitismus v tom minulém. Zapojily se i německé feministky, které se zase rozhořčují, že tyhle nespokojené ženské znevažují šátek a nechápou význam obřízky. Socioložka Sibylle Toennies důtklivě varuje před zákazem burky. Nemá strach o islámské ženy, ne, má strach pozlobit radikální muslimské mladíky. Tahle bázlivá dáma přednáší na universitě v Postupimy právní sociologii. Muslimské rebelky strach nemají.

Necla Kelek, socioložka, Seyran Ates, právnička, obě tureckého původu, Ayaan Hirsi Ali ze Somálska. (Její autobiografie vyšla i česky.) Pro německou veřejnost žádní neznámí. Kelek a Ateš patří k nové, vzdělané generaci tureckých imigrantů. Náleží k nim i spisovatelky Guner Balci a Serap Cileli, které rovněž kriticky ‚kálí do vlastního hnízda‘. Jsou to sebevědomé ženy, které se netřesou před hrozbami muslimských despotů, i když některé musí žít pod policejní ochranou. Považují se za emancipované, svéprávné německé občanky a užívají všech demokratických práv. Všechny napadené ženy rázně skoncovaly s folkloristickými diskursy okolo islámu a s uplakaným postojem věčných obětí, prostě zvedly oči.

Reklama

Podporuje je i jeden odvážný muž, německý Žid – novinář Henryk M. Broder. Broder si svou neúprosnou a provokativní novinařinou vysloužil mnoho nepřátel, takže už vlastně může všechno. Jeho ‚naivně‘ jednoduché otázky typu – proč se musí zahalovat ženy, když jsou muži chlípníci, proč se těm mužským nezavážou oči a nesvážou ruce nebo proč náboženství míru přináší tolik násilí a proč ta mírumilovná muslimská většina, za předpokladu, že existuje, nedokáže tu agresivní menšinu zkrotit, zahnaly už mnohého diskutanta do koutečka a mnohý problém vrátily z abstraktního mudrování do nepohodlné reality.

„Moje sestry a já“, píše Broder v Tagesspiegel, „jsme prý kazatelé nenávisti…může se nařčení ‚kazatelé nenávisti‘ považovat za kompliment?…Může. Zaleží na tom, kdo koho nenávidí.“

Broder, Kelek i Ates trvají na tom, že všichni muslimové, tedy i muslimské ženy, mají stejné právo na evropskou svobodu a demokracii jako každý Němec. Žádné náboženství nesmí jejich práva a osobní svobodu omezovat, natož zakazovat.

„Islám potřebuje sexuální revoluci“, žádá ve své poslední publikaci neohrožená Seyran Ates a musí se schovávat před islamistickými pohrůžkami.

Nepohodlná odhalovatelka Necla Kelek odhalila, bez dobročinného okrašlování, celkovou situaci muslimské imigrace.
„Všechny německé strany vyřadily během volebního boje  téma islám a integrace z veřejné debaty, protože nějaký pokrok není v dohledu. Organizovaný dialog s oficiálními islámskými spolky (v rámci „Islámské konference“, pozn. A.) ztroskotal, protože nejsou schopni vésti jakoukoliv obsahovou diskuzi…Všichni zodpovědní činitelé pochopili, že  organizovaný islám není schopen podporovat integraci…Kritikové islámu jsou osočováni jako ‚fundamentalisté osvěty‘. Obhajoba lidských práv je degradována na fundamentalismus..“

Broder vyslovil dokonce podezření, že v určitých německých kruzích se šíří „tichá afinita k autoritativním a totalitním režimům. Diktatury jsou sexy a přehledné. Je zde jasné, kdo vládne a kdo poslouchá.“

Tvrdá, ale pravdivá slova. Příliš sebejisté, suverénní a neislámské. To nechce nikdo slyšet. A už vůbec ne od imigrantů, kteří přišli bůhví odkud.
„Kdysi bylo pro německého profesora, který měl v aktovce Hegelovy filozofické traktáty, ponižující, že ho od nácků osvobodil nějaký černoch z Alabamy, dnes je pro německého fejetonistu nesnesitelné, nechat se peskovat od dvou muslimek a jednoho polského Žida.“(H.Broder)

Kdyby se aspoň chovali, jak se na pokorné a utiskované imigranty sluší. Ale ony ani nenaříkají, ani si v  rozmanitých show nestěžují na svůj těžký úděl ženy, (vyřešily si to samy, bez pomoci těch tak ochotných ‚dobrých lidiček‘), a Žid Broder nevypočítává strýčky a babičky, kteří zmizeli v KZ. Jsou agresivní, sebevědomí a trvají na svých právech. Nepotřebují žádné dobročinné dámy, které by za ně běhaly po úřadech, jsou holt soběstační němečtí občané. Toho si zřejmě mnohý občan německého původu ještě nevšiml, že v Německu se opravdu objevili sebejistí, vzdělaní občané neněmeckého původu, hlavně ženy. Ohromuje je to znovu a znovu.

Němečtí inteligenti se vždy velmi dobře cítíli v roli poručníka a nositele kulturních a jiných hodnot. Henryk M. Broder. mohl sledovat, jak v ‚revolučních‘ 70tých letech opatrovali nejprve proletariát, potom se museli postarat o nesamostatné a socializmem opuštěné výchoďáky a ve jménu německé kultury renovovali zapomenuté židovské hřbitovy, mrtvý žid-dobrý Žid. Pak přišel 9. 11., a tak jsou na řadě „utiskovaní a ponižovaní“ muslimové. Ne všichni. To musí být ‚ti opravdoví‘ muslimové, jak trefně podotkl německý spisovatel iránského původu, Navid Kermani, musí být hluboce islámští, šatek a pokora. Tak si je přeje mít německý fejetonista. Je lépe si počíst o necivilizovaných ignorantech a školních ulejvácích, než poslouchat věčné obžaloby na selhání německé reality, a je příjemnější číst o násilí a vraždách na ženách a hluboce je litovat, (snažíme se jim pomoci, kde se dá!), než se nechat od takové islámské emancipované tetky poučovat.

Pokud imigranti respektovali, nebo museli respektovat svoji úlohu hospodářsky a kulturně podřízeného, bylo vše v pořádku. Ale běda, když ta druhá, třetí generace přivandrovalců začala zvedat hlavy. ‚S očí do očí‘ – s tím mají Němci dodnes velké potíže. První kruté oběti takové ‚drzosti‘ byli Židé. Podle mnoha historiků byl jeden z psychicky důležitých důvodů jejich likvidace právě jejich ‚opovážlivost považovat se za plnokrevné Němce, ne pouze za německé občany židovského původu.

A najednou se v turecké komunitě objevuje nová, sice malá, ale kompetentní střední třída, která činí to neuvěřitelné – kritizuje svoji vlastní kulturu z postoje uvědomělého německého občana. Samostatně, bez německé ochranné ruky.
Údiv a pohoršení. Přece jsme se už o všechno postarali! Založili jsme diskuzní fórum, Islámská konference, tak proč, jakým právem chcete ještě samostatně polemizovat? Že jsme po dvou letech ‚diskutování‘ nic nevyřešili, to ještě přijde! Jste vy vlastně ‚tak na divoko‘, bez vedení a programu, schopni pořádně diskutovat? „Deutungshoheit“ – jedinečný nárok na výklad máme jen a jen my. Jak se mohli odvážit NÁS tak nestydatě opomenout!

Spisovatelka Monika Maron zažila v bývalé NDR pachuť totality a má na dnešní rozhořčení jiný názor. Poručníkování německých vševědů ji rozzlobilo.

„Co jsou vlastně zač, že se odváží muslimům, ať sekulárním nebo religiózním, zakazovat diskutovat o vlastní kultuře a náboženství? Jakým právem zbavují lidi svéprávnosti v jejich vlastních konfliktech?“

Není to nic nového, pokračuje, svého času sledovali němečtí politici s nevolí činnost polských odborů, západoněmečtí studenti kázali ve východním Berlíně těm ujařmeným ‚bratrům‘ o výhodách socializmu a  obhajovali berlínskou zeť, jiní poučovali v osumašedesátém Čechy, jak na ten demokratický socialismus. Vždy si našli někoho, kdo podle jejich mínění potřeboval jejich vedení a radu, a vždy šlo o to, aby i „v konfliktech, po kterých jim nic nebylo, prosadili svůj názor a ve svůj prospěch“.

Bývala občanka NDR obviňuje všechny tyhle samozvané ‚znalce islámu‘ z ignorantství: „Kdyby tihle bojovníci za islám museli vyrůstat v islámské kultuře jako Kelek a Ates nebo jako já v NDR, cenili by všechny západní hodnoty, i s jejich malými nedostatky.“

Turecké  bojovnice mají proti sobě vlastně dvě fronty – pralelní muslimskou a zbabělou německou společnost. Diskuze o islámu a jeho praxi v demokracii je nutná a měli by ji vést muslimští vzdělanci a nová muslimská střední vrstva, která už v Německu existuje. Bohužel, ‚anatolská spodina‘ tyto úspěšné arivisty naprosto nezajímá. A jsou i jiní, kteří mají přímo zájem na uchování těch ‚neintegrovaných‘ a bezmocných. To jsou ti pomocníci, juristé, sociální pracovníci, funkcionáři, lékaři. Svoji ‚pomoc‘ si nechávají pěkně zaplatit.

Ještě jedna žena s hořkými zkušenosti politické nesvobody. Spisovatelka, Sonja Margolina, nar. v Moskvě.

„Ta hrstka tureckých bojovnic nejsou žádné disidentky, vidí jen, jak explozivní kombinace patriarchátu v migrantských komunitách a religiozních autorit ohrožuje demokracii. Německá media jim svou prolhaně liberální argumentací vpadla do zad. Vystavila sama sobě vysvědčení vlastní ubohosti.“

.

 

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama