Reklama
 
Blog | Hana Deutschmann

Proč Němci milují celý svět, jen ne sami sebe

80 procent Čechů nechápe, co se to s těmi vždy rozumnými Němci a jejich kancléřkou najednou děje. Angela Merkel byla vždy spíše pomalá a rozvážná politička a najednou je z ní rozvášněná misionářka, která je zřejmě přesvědčena,, že jen ona a její Německo dokáže napravit všechny nespravedlnosti a  krutosti světa, v tomto případě islámského.  Její trapné selfi s arabskými mladíky a sentimentální fotky s palestinskou děvou obletěly mžikem celý islámský svět a byly patřičně pochopeny a uchopeny a vyslyšeny. Pozvání prý platilo jen a jen válečným uprchlíkům ze Syrie. Dobře míněno, špatně promyšleno, nikdo nezakalkuloval realitu arabského světa. jaká naivita! Germany je ta země zaslíbená, kde Mom Merkel nedočkavě čeká na všechny  ubohé a utlačované muslimy. A davy hlavně arabských muslimů se daly do pohybu, v uzlech fotku té nové bohyně-Mom Merkel.

Německý národ se nejprve zaradoval – konečně můžeme světu dokázat, že nejsme ‚ti‘ Němci, že  dnešní Německo je jiné Německo, demokratické a tolerantní a miluje celý svět. A tak se vítalo. Všichni, od komunistů až po evangelikány, se mohli přetrhnout. Celá země se úplně pominula a tonula v orgiích absolutní a bezbřehé tolerance. Davy se s kyticemi tlačily u vlaků  z Balkánu, willkommen, vítejte! Německá média, až na malé výjimky, nekriticky podporovala tento zaslepený proud hysterického nadšení a pseudokřesťanské lásky.

Byla to celkem absurdní situace. Čím více se politická veřejnost namáhala jednat neněmecky, tím více propadala do tradičních staroněmeckých struktur. Šéfka – kancléřka Angela Merkel zvedla prapor a zavelela –  ‚my to dokážeme, Německo je silná země‘, a celý národ ji poslušně a slepě následoval, jako už často poslušně a svorně následoval jiné prapory a jiná hesla.

Byla tu najednou iluze jakési národní jednoty, která normálně v této zemi neexistuje.  Zmizely jakékoliv názorové rozdíly, jak v médiích, tak i mezi třemi největšími politickými stranami. A to je, podle mne, pro každou demokracii fatální. Křesťanští demokraté, Sociální demokracie a Zelení vyslovili, poslušně, svorně a bez pochyb a námitek, plný souhlas s politikou Angely Merkel.
Zdálo se, že celá země oslepla na jedno oko, nikdo nechtěl a nesměl vyslovit ani nejmenší námitku, o kritice ani nemluvě. Oprávněné otázky – koho to vlastně vítáme, a co je to za lidi, kteří nekontrolovaně zaplavují zemi, byly tabu, nemyslitelné. A když Merkel svévolně zlikvidovala hranice a kontroly, to už bylo pozdě, náhubek hysterické Willkommenkultur umlčel všechny, nikdo se neodvážil ani muknout. Stále méně médií mělo odvahu a sílu se oficiálnímu mediálnímu mlžení ubránit.

Merkel opozici vykousala, to“ svědčí o bezmocnosti a je to hanba pro naše novináře“..(FAZ říjen.)

Dost mne překvapilo, jak snadno se celý národ dá obludit a manipulovat. Masový fanatismus v téhle demokratické zemi mne polekal. Zavládla nedobrá atmosféra,  snad ne přímo strachu, ale obav a opatrnosti, která mi připomínala moje mládí v socialismu.

Zamlčovalo se, psaly se výlučně jásavé reportáže, dost nechutné články, jak to všechno funguje, jak občané nadšeně a s láskou o migranty pečují, a jak jsou spokojeni, že Německo jde příkladem lidskosti a lásky. Fotky usměvavých bělovlasých starších žen v kruhu snědých mladíků u mne vzbudily spíše nedůvěru. Tohle jsem všechno znala, dobře si vzpomínám na prolhané články o úspěších pětiletky a fotky nadšených budovatelů socialismu!

Angela Merkel  vyrostla v socialistické NDR, v rodině evangelického farářel, to je osudná směs, která ji musela poznamenat. Velmi trefně otiskl deník Die Welt budovatelský plakát z socialistické NDR, žena v modrácích volá  Merkelovské – das schaffen wir – my to zvládneme – a následuje nadpis –  Pozdní pomsta Německé demokratické republiky na Angele Markel. V článku se píše:
„Merkel vládne jak feudální vladař….důležité je jen, co chce kancléřka…. Máme parlament, poslance, prezidenta, ale platí jen, co chce kancléřka. Ta nejen určuje politickou linii, ale může kdykoliv postavit mimo platnost jakýkoliv zákon a ignorovat jakékoliv námitky. Tohle si doposud nedovolil žádný kancléř“.

Kdo zná trošku německé dějiny, nemůže ho tento vývoj zase tak překvapit. Zjednodušeně, jádro problému je, Němci se jako národ nemilují, až dodnes se jako jeden národní celek necítí. Proto nemají porozumění pro jakékoliv i sebemenší a oprávněné národnostní požadavky u jiných států, jak jsme to mohli pozorovat v uprchlické krizi. Tuto odmítanovou pozici k vlastní národnosti jsem v Německu zažila x-krát, pyšné – představ si, v Itálii, Praze, Turecku..mne vůbec nepovažovali za Němku – není výjimka, ale pravidlo. Němci jsou ochotni se okamžitě identifikovat s jinou národností, každou cizí kulturu si cení více než vlastní, jsou velmi nejistí, když jde o jejich vlastní hodnoty. Navenek arogantní, ale jménem posvátné tolerance, která je často jen rouškou jejich nejistoty, jsou schopni uznávat i středověké rituály. Stačí, aby se nějaká islámská instituce cítila uražena a okamžitě stáhnou z programu i klasickou operu. Někdy je to k pláči, jindy k zlosti!

Přesto, svatozář Angely Merkel šedne a šedne. Silvestovská noc a zdivočelí arabští mladíci v Kolíně a dalších německých městech zdemolovali s konečnou platností celou vysněnou migrantskou idylku. Realita byla tak tvrdá, že otřásla i naivitou těch nejzarytějších Gutmenschen. Organizované masové ssexuální násilí afrických arabských migrantů proti ženám v Kolíně a jinde se nedalo zamlčet nebo zarůžovět.
Mohla jsem jen žasnout! Ze dne na den bylo všechno jinak! Všechna média, TV, tisk, se přeochotně  jako na obrtlíku otočila o 180 stupňů. Neuvěřitelné, co všichni už vždycky věděli a najednou tvrdili. Velké solidní noviny, jako Sueddeutsche Zeitung, které týdny penetrantně oslavovaly a vítaly, najednou naladily na kritiku, nadšenci, kteří tehdy přešlapovali u vlaků z Balkánu s kyticemi, se zneviditelnili a vypukla národní hysterie opačným směrem.  V zemi se to najednou hemžilo kritikami oproti Merkel, najednou zřejmě spadly všem slupky z očí a starostlivá Mutti se mění v diktátora. Noviny opět dělaly svůj job, nejásaly, ale odhalovaly, a bylo toho spousta, co se muselo odhalit a osvětlt. Hledali se viníci, všeobecné divení,  jak to vůbec bylo možné!

„…Šéfka vládne bez oposice..Klassischer Merkmal des Despotismus…“
„V kancléřství se vládne více srdcem než hlavou… a kancléřka popírá jakoukoliv krizi…“ (FAZ.).
„CDU-členstvo začíná brblat proti kursu kancléřky v migrantské otázce..obviňují  Angelu Merkel jako zrádkyni…“
„Proč by měli občané důvěřovat státu, který sám nedodržuje zákony?…“
„Každý druhý občan je přesvědčen, že politikové ztratili vztah k realitě…“

Dnes  potíže a problémy rostou, i když ne v takových rozměrech. Policie přiznává, že ‚krášlila‘ kriminalistické statistiky a musela zamlčovat národnost. Dnes už média nezamlčují, i když situace není moc veselá.

FAZ uveřejnily článek prof. práv, téma „Co smíme požadovat“.  Právník a universitní profesor Josef Isense očekává od státu, že znovu zpevní svoji autoritu a bude od migrantů  nekompromisně vyžadovat naprosté dodržování našich zákonů a zvyků.

„Každý, kdo je pozvaným hostem v rodině, musí se přizpůsobit jejím zvykům…  muslimský migrant nemůže vyžadovat, aby se národní tradice a obyčeje změnily, když mu nejsou vhod.“

Americký historik V. D. Hanson předpokládá, že Němci (Merkel) chtějí dokázat, že už nejsou ten nejbezohlednější postmoderní národ na západě a ukázat světu, že 77 let po 2. svět. válce už nejsou brutálně nacionalistický národ. Politické strany rovněž svorně provedly mistrnou obrátku o 180 stupňů –  jasně, v březnu jsou volby a já jen doufám, že se aspoň zamyslí nad tím, kam jejich politika tuhle krásnou zemi žene.
No jo, zdá se, že Němci jsou na nejlepší cestě svoji problematickou oblibu ve světě zase prohrát.  Mezinárodní sympatie zmizely v tom momentě, kdy Merkel, která předtím rozhodovala naprosto bezohledně a diktátorsky, zase vzala EU na vědomí a rezolutně německy požadovala, aby se celá EU pomocné akce zůčastnila. Pomoci se až do dnes nedočkala.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama