Reklama
 
Blog | Hana Deutschmann

Roma v Německu, political Correctness a bezradnost.

Oslavované rozšíření EU mělo dát do pohybu hlavně evropskou ekonomiku, ale do pohybu se daly i masy nespokojených Romů z Rumunska a Bulharska. Státy západní Evropy odmítaly až doposud jakoukoliv odpovědnost za situaci Romů na východě EU. To nebyla jejich liga, jejich politici se cítili nejlépe v roli soudců a žalobců. Nové členské státy musí konečně udělat pořádek a svoje domácí svízele s tímhle nárůdkem rozumně vyřešit. To přece nemůže být tak těžké. Teď se jim tenhle arogantní bumerang vrátil.

V německých médiíích se stále častěji objevují ustrašené a varovné články o nesnesitelné situaci mnohých německých měst, hlavně v Porúří, které v posledních měsících vysloveně zaplavily hordy migrantů z Rumunska a Bulharska. Tihle přistěhovalci nemají nic společného s politikou, jdou jednoduše za lepším a pohodlnějším životem. V médiích se mluví o bulharských a rumunských občanech a tento status mají také v příslušné administrativě. Zatvrzelá politická korektnost a německá minulost nutila úřady, aby se opatrně a zahambeně vyhýbaly slůvku Romové, což vedlo a vede k mnoha nedorozuměním a rozhodně ztížilo i jednání s touto menšinou.

Mezitím se objevují  v tisku kritické hlasy, které odsuzují tuto jazykovou kamufláž a žádají, aby se úřady neschovávaly za political Correctness a věci se pojmenovaly pravým jménem, totiž, že se jedná jen a jen o Romy.

„Není správné, že se v debatě o migrantech z Bulharska a Rumunska, kteří sem utíkají před bídou, nepíše, kdo přichází. Většina migrantů jsou Romové“, píší H. Schmoll.

Reklama

Situace se ale v poslední době tak vyhrotila, že už zde nepomůže žádná jazyková kosmetika. Potrefené komunity zakusily v denní praxi s romskými přistěhovalci mnoho frustrace a rychle narazily na hranice svých možností. Běžné metody integrace a pomoci u této skupiny naprosto selhávají, protože se mlží a ignoruje jejich pravá romska identita. Postižené obce jako Duisburg a Mannheim sténají pod milionovými výdaji na sociálních dávkách, občané si ztěžují na obrovská smětiště, (Duisburg v minulém roce 1 600), konflikty s německými sousedy se množí, kriminalita roste do nesnesitelnosti. Obce píší do Berlína, apelují na politiky komunální i vládní, hrozí, že se nemohou za nic zaručit, protože sociální rovnováha v jejich obcích je silně ohrožena.

Příslušné orgány mlčí nebo povšechně teoretizují. Němečtí politici stojí tváří v tvář problémům, které je děsí, zoufale hledají východisko a křečovitě se drží těch Bulharů a Rumunů. S cikány totiž nemají západní politici žádné zkušenosti. Dokud Romové poslušně seděli ve svých chatrčích na východě, němečtí a jiní ‚chytráci‘ pilně nabádali tamní úřady, aby už konečně tyhle romské problémy řešily a obviňovali je z rasismu. A v nynější situaci? Ze soudců a karatelů se stávají postižení. V německých médiích se už nepíše o rasismu, ale mlhavě plácá o nedořešených problémech evropského rozšíření. Ti‘ nahoře‘ se i nadále zachraňují v korrektních humanistických žvástech a „dořešení“ těch nedořešených EU problémů se přenechává bezradným obcím a lokálním politikům.

Kam zmizely všechny ty dobré rady a poučné teorie z minulých let? Totiž –  než tahle romská šlamastika dorazila do Německa, považovali se mnozí politici, novináři a ‚dobří Lidé‘ naprosto kompetentní přes romské problémy a arogantně vinili Slováky a další, že pro ty ubohé Romy nic nedělají. Mohlo se tedy očekávat, že po přesídlení Romů na západ budou mít možnost uplatnit svoje velkolepé teorie. Ve Francii a v Italii skončilo první setkání s romskou kulturou – jak známo – disastrem.   Evropská politika ve zmateném šoku. Co dělat? Něco dělat museli, tak se papírovalo. V roce 2011 pověřila EU všechny státy, aby vypracovaly integrační strategii pro Romy. Výsledek nula, nic, nikdo nic nevymyslel. Nebohá postižená města a jejich obyvatelé se musí i nadále s tímto nevypočitatelným nárůdkem  vypořádat sami. 

Zůstává ješte otázka, kam zmizeli všichni ti obhajovatelé a znalci cikánů, kteří psali hanlivé články o nedbalosti a neschopnosti slovenských a českých úřadů, o hrozných poměrech v cikánských osadách na východním Slovensku, v čemž měli jistě pravdu, ba dokonce o tom sepsali celé knihy, jako pan Gauss a jeho spisek ‚jedlíci psů‘. Proč dnes nepíší třeba o věžáku v Duisburgu, přízvisko problémový, který je zavalen horami smetí a kde je policie denním hostem. Tahle ‚romantika‘ je zřejmě zajímavá jen na Balkáně. Jo, romantika. Jedna berlínská cestovka provozuje cestu za exotikou na východní Slovensko, do romských osad na Trenčínsku. Němečtí turisté v drahých bundách a holínkách mlaskají blátem, nahlížejí do chatrčí, rozdělují bonbony a mince a radují se, jak jsou vítáni. Nyní by to neměli tak daleko, pro tuhle romantiku stačí Mannheim.

A závěrem – politici v Berlíně mají konečně řešení:

 „Věšina Romů utíká před diskriminací a z toho plynoucí bídou.Tato migrace z důvodů nouze se musí potírat už v zemích, odkud oni pochází“, prohlásila německá ministrině pro integraci a jsme zase, kde jsme byli. My nic, to se nás netýká, ať si to vyřeší u nich doma. Jenže – a to je ten kámen úrazu – nás se nikdo neptá a Romovéi už jsou zde a, jak píše FAZ,
„bylo by naivní, kdybychom doufali, že nějaké sociální programy mohou tenhle exodus zastavit“.