Znojmo, starobylé město na jižní Moravě, je již samo o sobě okouzlující drahokam. Historické město stojí na vysokém skalním ostrohu nad Dyjí a za své tisícileté existence už přežilo, vydrželo a ignorovalo nejrůznější politické režimy a vládce, a kupodivu si až dodnes zachovalo svůj nenapodobitelný šarm. Jižní Morava, to bylo pro mne slunce, meruňky, broskve, romantické vinné sklepy – železná opona zde nebyla tak temná a i ta vysněná a nedostupná Itálie jakoby byla hned kousek odtud. Dlouho jsem nevěděla, že staré, pro mne moravské městečko Znojmo, se jmenovalo původně vlastně Znaim, a jako celá jižní Morava bylo po staletí německé. A právě v tomto městečku stojí jeden z nejstarších důkazů o existenci slovanské minulosti na jižní Moravě –
Románská rotunda Panny Marie a svaté Kateřiny, postavená zřejmě v bájných dobách slovanských kolem 1037.
Němečtí obyvatelé ji pojmenovali „Heidentempel“- „Pohanský chrám“.
Skoro nevlídná strohá kruhovitá věž bez oken, je většinou uzamčená a odmítavá. Její tlusté zdivo skrývá a hlídá opravdu nedocenitelný klenot – výborně zachovalé fresky z roku 1100. Ale jaké! Ze zdi na nás zhlíží řada přemyslovských vládců, vyborně zachovalých, včetně bájného Přemysla Oráče. Měla jsem štěstí, rotundu jsem navštívila už před lety. Byl to absolutní zážitek. Žasla jsem. Jakým zázrakem vznikly tyto barevné divy tak daleko od původní románské kultury a kdo byl ten umělec?
Dnes se situace změnila. Návštěvníka přivítá často jen zavřená brána. Počet turistů a doba otevření se kontroluje přísněji, a tak jsem letos musela odejít s nepořízenou. Já a mnoho dalších zklamaných. Žádné pevné návštěvní hodiny, pokladní v zámku jen krčí rameny, kdy a jestli bude možno rotundu navštívit, ne, nemůžeme říct nic jistého, podle počasí a vlhkosti vzduchu, telefonní číslo, zavolejte si zítra, pozítří – malá útěcha. Většina turistů odchází s nepořízenou.
Je to jasné a nutné a pochopitelné, každá návštěva, vzduch, lidský dech škodí kvalitě fresek a ničí je. Jenže turistů bude přibývat, a tak bude tahle metoda, jak fresky chránit , stále obtížnější. A také je velká škoda tuhle nádheru jen skrývat. Ale snad by se tyto problémy daly vyřešit jinak.
Podobné problémy měli i ve Francii a Španělsku. Jeskyně v Chauvet, Lascaux a Altamiře a jejich nenahraditelné prehistorické malby jsou už dávno pro veřejnost uzavřené. Ale nejsou pro nás ztracené. Francouzi a Španělé našli ideální řešení, i když jistě ne laciné.
V Chauvet postavili v roce 2015 vedle původní jeskyně velké centrum pro návštěvníky, kde jsou velmi profesionálně a působivě na zdech výborné kopie všech těch nádherných pravěkých bisonů, mamutů a lovců. Dojem je obrovský a postačující.
Ještě dále šli ve francouzských jeskyních v Lascaux. Již v roce 1998 zde vybudovali dokonalou kopii pravěké jeskyně, kde se konají organizované prohlídky pro návštěvníky. Je to k nevíře dokonalé a člověk za pár minut úplně zapomene, že je vlastně ‚nad zemí‘, ve velké budově. Klobouk dolů!
Španělé chrání svoji slavnou jeskyni Altamiru už od 1983, kdy zřídili věrnou napodobeninu velké části jeskynních prostorů. Zde můžeme rovněž obdivovat fascinující díla prehistorických umělců.
Zpět k problémům ve Znojmě. Jistě, rotunda není Altamira, ale problémy s konzervováním a ochranou nenahraditelných fresek jsou jistě podobné. Proč nezřídit také ve Znojmě kopii těchto fascinujících svědků naší slovanské minulosti. A peníze? Když se pomyslí, jak se fušovalo s evropskými dotacemi…Nemyslím, že by tento projekt byl zase tak nesmyslný a nemožný.
