Reklama
 
Blog | Hana Deutschmann

Rodiče za nic nemohou, chybují učitelé

Doma výprasky - ve škole potíže, tak definuje problémy okolo muslimských žáků v německých školách ve své poslední studii "Muslimské děti a mladiství v Německu" pedagog tureckého původu Ahmet Toprak. Kdo čekal nové recepty proti chronickým problémům muslimské omladiny, ten se nedočkal. Na migrantské frontě nic nového. Všichni, kteří se touhle mládeží musí zabývat, už dávno sami 'objevili', že chování jejich žáků je "nesnesitelné, zarážející a asociální". Nač tahle papírová opakovanost? Ahmet Toprak navíc jenom udělil 'neschopným' učitelům netaktní lekci muslimských mravů a 'objevil', že muži nemohou jinak a ženy si o to koledují.

 Ahmet Toprak, profesor pedagogiky na Vysoké škole sociálních věd v Dortmundu a jeho spolupracovník Aladin El Mafaalani, tureckého a syrského původu, jsou autory této studie, zadané německou Nadací Konrada-Adenauera.

Jejich knížečka je vlastně jen souhrn známých poznatků. Už dávno před nimi  informovaly statečné muslimské ženy německou veřejnost o katastrofálních poměrech v mnohých muslimských rodinách, i bez oficiálního požehnání. Vzdělané muslimky jako socioložka Nekla Kelek, právnička Seyran Ateš, spisovatelka Gunar Balci a další popisují ve svých publikacích situaci muslimských žen, diskutují v TV, pořádají přednášky a informační večery. Žádají stát, aby chránil děti a ženy před domácím násilím, před jejich muži, bratry a otci.

Neslýchané, co si ty ženské dovolují. Byly a jsou uráženy a odsuzovány – německou veřejností v médiích, svými muslimskými sousedy reálně. Přišila se jim nálepka ‚Islamkritiker‘ a stala se z ní nadávka. Mnohé z nich, jako paní Ateš, žijí v anonymitě. Nikdo je vlastně nebral moc vážně.

Reklama

Viz.: http://deutschmann.blog.respekt.ihned.cz/c1-45951980-nemecke-muslimky-zvedaji-hlavy-a-n

Na to museli přijít chlapi. Toprak a El Mafaalani jen ‚oficiálně‘ požehnali, co už dávno víme,  o čem se ale nesmělo nahlas mluvit. Teď to máme ‚černé na bílém‘ a od mužských fachmanů – v mnoha muslimských rodinách panuje tvrdá autoritativní hirarchie založená čistě na násilí a kmenových tradicích a rodiče u svých potomků potlačují výpraskem každý pokus o únik z ‚jejich‘ světa a jsou většinou spokojeni, když se jejich děti od svých ‚zkažených‘ německých kamarádů drží dále.

Pro tureckého badatele Topraka je tahle situace neměnná realita a škola a její vyučování se musí podle toho zařídit. Změnit se musí německé školy, snažit se musí němečtí učitelé.

Kdysi mi český spisovatel v německém exilu Gabriel Laub řekl, že člověk potřebuje aspoň 10 let, aby změnil komunistické schéma myšlení. Nevím, kolik let žije profesor Ahmet Toprak v demokracii, ale jeho závěry jsou zřetelně poznamenány islámsko-patriarchálním postojem.

 Toprak zřejmě předpokládá, že zdejší kultura postrádá základní pravidla  chování, a tak sestavil pro nemuslimské ‚barbarské‘ učitele jakási muslimská pravidla slušného chování, aby ve styku s citlivými muslimi, při svých pedagogických snahách neklopýtli, jak on to jmenuje, a správně respektovali stoletý kmenový bonton. Tedy:

 návštěva v  rodině žáků povolena- ale, tady pozor, s jejich rodinami se holt musí opatrně,
– podat ruku, to není jen tak, pozor na ženy, nikdy nepodávat ruku ošátkované ženě
– nejprve se pozeptat na zdravíčko, na tetičky a bratrance, popít čaje, jen ne hned začít s problémy,
-vysvětlit, kdo vlastně jste a co děláte,
-vyslovit uznání rodičovských kompetencí, pochválit je a opatrně zdůraznit,  že i vám leží jejich dítě na srdci,
-respektovat jejich morální normy a pravidla a snažit se rodiče získat, nedělat si z nich nepřátele, jde přece o jejich dítě, vy jste jen a jen učitel,
-a hlavně – nikdy rodiče neobviňovat, problematiku přednést opatrně, květnatě, jak je v těchto kruzích zvykem, ne stroze a bezohledně věcně,
-nikdy nezlehčovat a kritizovat výchovné zvyky v rodinách.
    Pan profesor nezapomněl ani upozornit, jak je důležité přijít až večer a zout si už přede dveřmi boty a obracet se hlavně na muže. Uf, to musí každého odradit.

O rodičích svých žáků se ani nezmiňuje, ti se podle něho nemusí o nic snažit, od nich nepožaduje žádný respekt ke zvykům a pravidlům jejich nového domova, o aktivní spolupráci ani nemluvě. Takže ani neudivuje, že jeho zúženému pohledu mnohé ušlo.

Zřejmě neví, že už delší dobu v Berlíně existují tzv. kurzy pro muslimské rodiče, kde se mohou přiučit němčinu a informovat o problémech svých dětí. Kurzy jsou oblíbené a vykazují dobré výsledky.

A také nějak pozapomněl, nebo ho to nezajímalo, že se už dávno našli ‚odvážní‘, kteří nepotřebovali žádné zvláštní návody slušného chování, nikoho se neptaliale, a když bylo třeba, rodiny svých klientů navštěvovali, jako třeba v Berlíně starosta Heinz Buschkowski a soudkyně Kirsten Heisig.

Viz.: http://deutschmann.blog.respekt.ihned.cz/c1-45938800-smrtne-odvazne-soudkyne

  Na rozdíl od svých ženských kolegyň není Ahmet Toprak ve svých závěrech zrovna objektivní, posuzuje jednoznačně z pozice muže a muslima a danou mizérii se snaží odůvodnit až omluvit.
  V roce 2007 zkoumal chování tureckých mužů a zastával názor, že turecký muž se sice chová násilnicky a sexisticky, ale – jeho chování vysloveně omlouvá, ba občas se neudrží a obviní dokonce ženy.

 Nucené manželství, sexuální násilí a brutalita proti ženám – podle Topraka běžná a nevyhnutelná -tzn. omluvitelná- ekonomická nutnost. Bez tohoto kšeftu s dětmi by mnohé rodiny nepřežily, soudí profesor. Utrpení žen je zanedbatelné.
„Chování ženy při pohlavním aktu napomáhá znásilnění v manželství…a mimo jiné je to normální, že ženy to za násilí nepovažují, je to prostě jen ukájení mužského pudu, což je normální.“

Turecký sociolog v obou studiích odmítá posuzovat dané problémy v souvislosti s islámem, i když nucené sňatky a násilné výchovné metody, prostě celý všední život diriguje imám a korán. Poslední studie (Kriminologisches Forschungsinstitut Hannover 2011) o násilí mladistvých v Berlíně jasně dokázala, že nábožensky aktivní mladí muslimové vykazují nejvyší kriminalitu.

K čemu byla tahle ‚sepsaná‘ studie, proč byla zadána? I pro mne, jako neodborníka, nepřinesla nic nového. Vinu na celé té školní a jiné mizérii muslimské omladiny má podle jeho teorie profesora Topraka jen a jen německá destruktivní politika, která mladé Turky nechává ve vzduchoprázdnu. To už jsme tu také měli.

A co asi přednáší Ahmet Toprak svým studentům? Ospravedlňuje i nadále ‚vědecky‘ vraždy ve jménu cti a žádá pro ně polehčující okolnosti, jak to činil?