Ahmet Toprak, profesor pedagogiky na Vysoké škole sociálních věd v Dortmundu a jeho spolupracovník Aladin El Mafaalani, tureckého a syrského původu, jsou autory této studie, zadané německou Nadací Konrada-Adenauera.
Jejich knížečka je vlastně jen souhrn známých poznatků. Už dávno před nimi informovaly statečné muslimské ženy německou veřejnost o katastrofálních poměrech v mnohých muslimských rodinách, i bez oficiálního požehnání. Vzdělané muslimky jako socioložka Nekla Kelek, právnička Seyran Ateš, spisovatelka Gunar Balci a další popisují ve svých publikacích situaci muslimských žen, diskutují v TV, pořádají přednášky a informační večery. Žádají stát, aby chránil děti a ženy před domácím násilím, před jejich muži, bratry a otci.
Neslýchané, co si ty ženské dovolují. Byly a jsou uráženy a odsuzovány – německou veřejností v médiích, svými muslimskými sousedy reálně. Přišila se jim nálepka ‚Islamkritiker‘ a stala se z ní nadávka. Mnohé z nich, jako paní Ateš, žijí v anonymitě. Nikdo je vlastně nebral moc vážně.
Viz.: http://deutschmann.blog.respekt.ihned.cz/c1-45951980-nemecke-muslimky-zvedaji-hlavy-a-n
Na to museli přijít chlapi. Toprak a El Mafaalani jen ‚oficiálně‘ požehnali, co už dávno víme, o čem se ale nesmělo nahlas mluvit. Teď to máme ‚černé na bílém‘ a od mužských fachmanů – v mnoha muslimských rodinách panuje tvrdá autoritativní hirarchie založená čistě na násilí a kmenových tradicích a rodiče u svých potomků potlačují výpraskem každý pokus o únik z ‚jejich‘ světa a jsou většinou spokojeni, když se jejich děti od svých ‚zkažených‘ německých kamarádů drží dále.
Pro tureckého badatele Topraka je tahle situace neměnná realita a škola a její vyučování se musí podle toho zařídit. Změnit se musí německé školy, snažit se musí němečtí učitelé.
Kdysi mi český spisovatel v německém exilu Gabriel Laub řekl, že člověk potřebuje aspoň 10 let, aby změnil komunistické schéma myšlení. Nevím, kolik let žije profesor Ahmet Toprak v demokracii, ale jeho závěry jsou zřetelně poznamenány islámsko-patriarchálním postojem.
Toprak zřejmě předpokládá, že zdejší kultura postrádá základní pravidla chování, a tak sestavil pro nemuslimské ‚barbarské‘ učitele jakási muslimská pravidla slušného chování, aby ve styku s citlivými muslimi, při svých pedagogických snahách neklopýtli, jak on to jmenuje, a správně respektovali stoletý kmenový bonton. Tedy:
návštěva v rodině žáků povolena- ale, tady pozor, s jejich rodinami se holt musí opatrně,
– podat ruku, to není jen tak, pozor na ženy, nikdy nepodávat ruku ošátkované ženě
– nejprve se pozeptat na zdravíčko, na tetičky a bratrance, popít čaje, jen ne hned začít s problémy,
-vysvětlit, kdo vlastně jste a co děláte,
-vyslovit uznání rodičovských kompetencí, pochválit je a opatrně zdůraznit, že i vám leží jejich dítě na srdci,
-respektovat jejich morální normy a pravidla a snažit se rodiče získat, nedělat si z nich nepřátele, jde přece o jejich dítě, vy jste jen a jen učitel,
-a hlavně – nikdy rodiče neobviňovat, problematiku přednést opatrně, květnatě, jak je v těchto kruzích zvykem, ne stroze a bezohledně věcně,
-nikdy nezlehčovat a kritizovat výchovné zvyky v rodinách.
Pan profesor nezapomněl ani upozornit, jak je důležité přijít až večer a zout si už přede dveřmi boty a obracet se hlavně na muže. Uf, to musí každého odradit.
O rodičích svých žáků se ani nezmiňuje, ti se podle něho nemusí o nic snažit, od nich nepožaduje žádný respekt ke zvykům a pravidlům jejich nového domova, o aktivní spolupráci ani nemluvě. Takže ani neudivuje, že jeho zúženému pohledu mnohé ušlo.
Zřejmě neví, že už delší dobu v Berlíně existují tzv. kurzy pro muslimské rodiče, kde se mohou přiučit němčinu a informovat o problémech svých dětí. Kurzy jsou oblíbené a vykazují dobré výsledky.
A také nějak pozapomněl, nebo ho to nezajímalo, že se už dávno našli ‚odvážní‘, kteří nepotřebovali žádné zvláštní návody slušného chování, nikoho se neptaliale, a když bylo třeba, rodiny svých klientů navštěvovali, jako třeba v Berlíně starosta Heinz Buschkowski a soudkyně Kirsten Heisig.
Viz.: http://deutschmann.blog.respekt.ihned.cz/c1-45938800-smrtne-odvazne-soudkyne
Na rozdíl od svých ženských kolegyň není Ahmet Toprak ve svých závěrech zrovna objektivní, posuzuje jednoznačně z pozice muže a muslima a danou mizérii se snaží odůvodnit až omluvit.
V roce 2007 zkoumal chování tureckých mužů a zastával názor, že turecký muž se sice chová násilnicky a sexisticky, ale – jeho chování vysloveně omlouvá, ba občas se neudrží a obviní dokonce ženy.
Nucené manželství, sexuální násilí a brutalita proti ženám – podle Topraka běžná a nevyhnutelná -tzn. omluvitelná- ekonomická nutnost. Bez tohoto kšeftu s dětmi by mnohé rodiny nepřežily, soudí profesor. Utrpení žen je zanedbatelné.
„Chování ženy při pohlavním aktu napomáhá znásilnění v manželství…a mimo jiné je to normální, že ženy to za násilí nepovažují, je to prostě jen ukájení mužského pudu, což je normální.“
Turecký sociolog v obou studiích odmítá posuzovat dané problémy v souvislosti s islámem, i když nucené sňatky a násilné výchovné metody, prostě celý všední život diriguje imám a korán. Poslední studie (Kriminologisches Forschungsinstitut Hannover 2011) o násilí mladistvých v Berlíně jasně dokázala, že nábožensky aktivní mladí muslimové vykazují nejvyší kriminalitu.
K čemu byla tahle ‚sepsaná‘ studie, proč byla zadána? I pro mne, jako neodborníka, nepřinesla nic nového. Vinu na celé té školní a jiné mizérii muslimské omladiny má podle jeho teorie profesora Topraka jen a jen německá destruktivní politika, která mladé Turky nechává ve vzduchoprázdnu. To už jsme tu také měli.
A co asi přednáší Ahmet Toprak svým studentům? Ospravedlňuje i nadále ‚vědecky‘ vraždy ve jménu cti a žádá pro ně polehčující okolnosti, jak to činil?
