Záminkou k hlubšímu pohledu na problémy okolo ypsilon byla jedna věta v knize Marie Klečacké-Beyly "Vzpomínky malostranské", ve které mne uhodila do očí jedna chybná shoda – cituji:
"Vedle M. M. navštěvovali Fišerovi členové jeho rodiny." Sem by patřilo jistě -y. Jelikož je to kniha velmi chválená, i Respektem, nedůvěřovala jsem si a mailovala jazykovou poradnu. Na můj dotaz odpověděl Ústav pro jazyk český velmi obšírně, jak se pro takový základní problém sluší a patří. Kopíruji:
pádu:
i
podmit
i
To proklaté ypsilon. Je to úplné vědátorství. Pamatuji si, že už jako dítě mi bylo nesmírně nesympatické, ba, přímo jsem tohle písmenko nenáviděla. Když jsem si tuhle opět pročítala vybraná slova, pýcha , pyšný pýchavka, …syn, synovec, sytost,..bože, jak jsem si to mohla pamatovat.
Vzory tvrdé i měkké, mužské a ženské – nikdy jsem si tak nevšimla, jak je ten český pravopis ovládán mužským pokolením. Muži mají vždy přednost. I kdyby se tam motalo sto ženských, jeden muž platí více. Pro muže je vyhrazeno sympatické měkké i, na ženy, děti a věci neživé zůstalo to pochmurné ypsilon. Dá se říci, že ta česká ortografie je opravdu zobrazením životních situací. Sto žen pracuje a jeden šéf určuje. Zřejmě to bylo už v pradávných dobách husitských stejné.
Daleko více potíží mi dělá, jistě nejsem žádná výjimka, pozůstatek z bližších dob socialistických a sovětských. V rámci "bratření" se zjednodušilo a poslovanštilo psaní všech cizích slov, hlavně těch latinských. Philosophie-filozofie, Orthographie-ortografie, Mythologie-mytologie atd. Je to věc zvyku, ale dělá to potíže, pokud jste doma v jiných západoevropských jazycích. Jiný problém je skloňování cizích jmen, hlavně anglických. Vznikají nečitelné zkomoleniny a myslím si, že by to nemělo být přípustné. Jmenuji se Deutschmann a ne Deutschmannová. Zdá se, že Ústa pro jazyk český to začíná respektovat.
Napadá mi, jaké by bylo pobouření, kdyby ženy, (pochopitelně v rámci rovnoprávnosti), tohle "ženské a neživé" ypsilon ve shodách nerespektovali . Ale to jen na okraj.
